Větrací systémy dnes patří ke standardnímu vybavení moderních obytných a komerčních prostor. Mohou však také vytvářet rušivé zvuky — od lehkého šumění až po znatelné vibrace. Příčiny spočívají především ve ventilátorech, proudění vzduchu v kanálech a vibrujících součástech, které vytvářejí mechanické kmitání. Toto kmitání se šíří vzduchem (hluk šířený vzduchem) nebo pevnými částmi, jako jsou stěny kanálů a konstrukce budovy (hluk šířený konstrukcí).
Hluk šířený vzduchem vzniká tlakovými výkyvy vzduchu – např. při turbulentním pohybu nebo změnách směru ve větracím systému. Patří sem i zvuky ventilátoru nebo pískání na mřížkách a klapkách. Hluk šířený konstrukcí naopak vzniká vibracemi, které se šíří pevnými materiály a poté se stávají slyšitelnými jako hluk šířený vzduchem – například když je motor ventilátoru přes netlumené spoje přímo spojen se stěnami nebo stropy.
Jak hlasitě je větrací jednotka vnímána, závisí na hladině akustického tlaku (v decibelech, dB). Jedná se o logaritmickou jednotku: zvýšení o cca 10 dB odpovídá přibližně zdvojnásobení vnímané hlasitosti. Už malé rozdíly mohou být subjektivně vnímány silně — podle citlivosti sluchu.
Ventilátor je většinou hlavním zdrojem hluku ve větracích systémech. Pro znatelné zlepšení akustiky se osvědčila následující opatření:
U některých produktů (např. protihlukové nástavce nebo větrací jednotky s tlumením hluku) lze hladinu hluku snížit dokonce o několik decibelů — bez omezení funkce a průtoku vzduchu.
Větrací jednotka nemusí být hlučná. Kdo při plánování, montáži nebo údržbě vědomě dbá na tlumení hluku, oddělení součástí a přizpůsobený proud vzduchu, může dosáhnout výrazně nižší hlučnosti — často stačí jediné jednoduché opatření. Klima v místnosti tak zůstane příjemné a tiché, aniž byste se vzdali čerstvého vzduchu.
